Traumata dětí ve škole

Za chvíli začíná nový školní rok. Pro mnohé děti je škola velkým stresem s různými strachy a traumaty. Některé se děsí všeho, co s vyučováním souvisí. Už jen slovo test, zkouška je uvádí do úzkostí, strachu a stresu, který pak prožívají i v dospělém světě. Děti se často chodívají svěřovat se svým trápením, nejistotou, vnitřními zápasy, pocity méněcennosti, přesvědčením, že život je jedno velké utrpení. Někdy se cítí tak mizerně, že si chtějí sáhnout na život. Povyprávím vám jeden příběh z mnoha, se kterými jsem se potkala.

Desetiletá dívka čtvrté třídy s dobrou inteligencí, chodívala do pedagogicko-psychologické poradny a na terapii kvůli nápravě zvláštní poruchy - DYSKALKULIE. Měla školu moc ráda a v mnoha předmětech patřila mezi jedničkáře. Jen matematika ji nešla a měla k ní doslova odpor. Přestávala v matematice stíhat ostatní spolužáky. Na svou neschopnost porozumět zadání a dopočítat se výsledku slovní úlohy uváděla: "Já za to nemůžu, jsem prostě natvrdlá" Dívka se zcela uzavřela poté, kdy ji paní učitelka zavolala k tabuli, aby spočítala slovní úlohu: "Když vyjede vlak z bodu A a pojede tou a tou rychlostí, za jak dlouho a na jakém kilometru se setká s vlakem B, který vyjel jindy a odjinud...?" Po několika pokusech přijít na výsledek ztratila paní učitelka trpělivost a omlátila dívce před spolužáky hlavu o tabuli. Dívka prožila nepříjemný, zahanbující, ponižující pocit. Uzavřela se, začala unikat do nemoci, chodit za školu,... Z veselé dívky se stával stín. Její úsilí, přijít matematice na kloub, bylo jedním neuváženým trestem od paní učitelky nadlouho podlomeno. Dlouho trvající nápravná péče byla nakonec korunována úspěchem, ale nejvážnější překážkou byl dívky neurotický stav. Už jen při vzpomínce na paní učitelku a některé děti ze třídy, které se ji při otloukání o tabuli smály, zažívala bolesti břicha a chtělo se ji zvracet. Bylo třeba opravdu velkého úsilí, než se dívky poměr ve škole zase upravil.

Úroveň výkonů v matematice je závislá do určité míry na rozumových schopnostech. Dyskalkulií, která byla dívce diagnostikována, může trpět i intelektuálně velmi nadaný člověk. Inteligence není totožná s matematickými schopnostmi. Oba druhy schopností nejsou jednou celistvou složkou, ale poměrně složitou strukturou. Takové dítě potřebuje k pochopení matematiky jiné, než běžné učební postupy. Trpělivý přístup a pravidelné procvičování, využití různých her a soutěží. Neméně důležitá je role rodičů. Dítě je třeba pozitivně motivovat a podporovat v učení, postupovat pomalu a každý pokrok náležitě pochválit. Už dítě v druhé polovině prvního roku života dovede velmi výrazně reagovat na slovní pochvalu. Ne sice ještě na smysl slov, ale spíše na tón hlasu, na naše gesta a mimiku.

Je třeba se zbavit iluze, že můžeme všechny děti všemu stejně naučit, ale trvejme na zásadě, že děti mají právo na šťastné dětství, které je nejlepší zárukou dalšího dobrého vývoje jejich osobnosti.

Mnohdy hledáme souvislosti, proč jsem tím kým jsme, a ty nás vedou zpátky do dětství, do naší rodiny a k našim rodičům. Je to náš prvotní pramen. Zdroj našich vzorců chování, hodnot, přesvědčení a postojů k životu.

Dávejme dětem vlastní vzor. Učme je sebelásce, trpělivosti, respektu a laskavosti. Mnozí víme, že slovo může bolet víc než rána bičem. Posaďme se s dítětem na pár minut a vysvětleme mu, že být velmi vysoký, malý, baculatý, hubený, zubatý, ušatý nebo s jinou barvou pleti není důvod k smíchu. Vysvětleme svému dítěti, že POUŽITÝ BATOH NESE STEJNÉ SNY jako batoh nový. Naučme, své dítě nevylučovat nikoho za to, že je chudý nebo „jiný“. Vysvětleme svému dítěti, že šikana bolí a že chodí do školy, aby se něčemu NAUČIL, NE soutěžil. Že rychlost neznamená vždy chytrost. Ukazujme dítěti bezpodmínečnou lásku. Že jej milujeme prostě proto, že je. Co zasadíme, to sklidíme.

Mějte krásné dny,

Pavlína